I. kapitola

Společnými silami jsme spáchaly první opravdovou kapitolu dalšího příběhu. Je na vás, abyste její existenci dali vyšší smysl.
takže vítejte v tomto podivném světě a užijte si krás jeho poznávání...



První hodina

Rusovláska zabouchla dveře a s taškou přes rameno seskočila ze schodů. Podivně se zašklebila na "plavovlásku" stojící na ulici.
"Proč," procedila dívka skrz zuby, "se na mě díváš takhle?"
"Protože, milá Gino, normální lidé nestřídají účesy jako ponožky," odvětila dotázaná a vykročila.
"Drahá Andy," zavrčela Gina podrážděně, "věz, že tě jednoho krásného dne zabiju! A není to pravda. Pokud si samozřejmě lidé nemění ponožky až po měsíci!"
"Jistě," přikývla Andy a líbezně se na kamarádku usmála. Poté nakrčila čelo: "Poslyš, taky jsi slyšela, že se Joachymu Dwightovi líbí blondýnky?"
"Andraste! Přísahám, že jestli si ze mě nepřestaneš dělat legraci, vážně tě zabiju!"
"Když chceš," mávla rukou rusovláska a pustila kamarádku jako první skrz teleportační tunel.
"Andy? Vážně nepůjdeš na tu školní slavnost?" změnila Gina téma poté, co se obě vynořily před školou.
"Ne," zavrtěla Andy hlavou. "Víš, jak je to se mnou a s klukama. Buď se kvůli mě rvou, nebo mě ignorují. S holkama zase nebude řeč o ničem jiném než o klukách a... ty jsi zabitej případ. Nemá to smysl."
Andrastina kamarádka si povzdechla: "Tvůj problém je, Andy, že pořád sníš o tom jediném! Kdybys aspoň jednou byla ochotná chodit s někým ze školy -"
"- ne díky! Kvůli tobě je znám málem všechny a vůbec nemám chuť -"
"No a? - tak bys byla mnohem šťastnější."
"Nemám zapotřebí tahat se s někým, kdo se mi nelí-"
Plavovláska se okamžitě zarazila a zahleděla se směrem, kterým zírala její kamarádka. Před vchodem do administrativní budovy stála drobná černovláska a vysoký tmavovlasý kluk.
"Gino! Kdo je to?" vydechla Andy přidušeně s očima dokořán.
"Nemám zdání, milá zlatá. Půjdu se zeptat Penny," oznámila jí Gina a zanechala ji na hlavním nádvoří samotnou.

"Jsme tu trochu brzy, nemyslíš?" zeptala se Katsumi svého bratra.
"Trochu," souhlasil.
Dívka se trochu netrpělivě rozhlédla okolo. Poté se očima zaměřila na pár chlapců. "Nemohu tvrdit, že kluci tu vypadají špatně."
"Ty snad nemyslíš na nic jiného..."
"A ty si snad myslíš, že se budu dalších osm let jen učit a učit?" sladce se na Shinjiho usmála, možná až příliš sladce.
Dívčin bratr jen s klidem opáčil: "Až tak bláhový nejsem, sestřičko."
Černovláska se jen zamračila a mezi zuby pronesla: "Tak už otevřete, jinak se z něj zblázním..."
"Otevírají za pět minut."
Už jen pět minut, už jen pět minut... opakovala si v duchu pro uklidnění.

Andraste! Vždyť je to jenom kluk! Kluk! Obyčejné tupé hovado, které nemyslí na nic jiného než na holky! Kluk! napomínala se Andy neschopna odtrhnout pohled od dvojice. Tolik si přála, aby se mýlila, až ji to samotnou děsilo.
"Penny je nezná!" zahulákala Gina sotva se přiblížila na doslech. Andraste zasténala. Co když to slyšel?! "To znamená, že jsou noví! A... víš ty co?"
"Ne," zavrtěla hlavou a zastrčila si za ucho uvolněný pramínek měděných vlasů.
"Andy, milá zlatá! Noví studenti musí na slavnost! Povinně!" oznámila jí nadšeně kamarádka a uculila se. "Tak půjdeš tam?"
"Já... rozmyslím si to, Gino," pokrčila nakonec rameny. Pohled na dvojici jí však jasně napověděl, že tady není co rozmýšlet. Nesměla ovšem přiznat Gině vítězství tak snadno. "Neměly bychom jít?"
"Když na tom trváš," pronesla plavovláska lhostejně. "Moc by mě zajímalo, do které třídy ti dva půjdou. Tebe ne?"
"Zmlkni, Gino," odsekla jí Andraste a vykročila pryč. Dalo jí obrovskou práci se neohlédnout.
Na dveřích třídy byla napsána příjemně zelená čtyřiadvacítka. Dívky si povzdechly a vstoupily.
"Ahoj, Andy! Co se děje, ty se netěšíš do školy?" popichovala ji Sandra, hnědovlasé třeštidlo schopné téměř všeho.
Než stačila odpovědět, ozval se na celou třídu hlas Penny: "Tak co ten tvůj, Andy?"
"Ty máš kluka? Koho? Znám ho? A odkdy? Nevěřím!" sesypalo se na Andraste v jednu jedinou vteřinu.
"Ne, nemám kluka!" vykřikla šokovaně. "Nechápu, kde jste na něco takového přišly!"
Gina si vyměnila pohled s Penny a obě propukly v smích.
"Nemám!" vykřikla znovu Andy a zhroutila se na lavici. Po chvíli zvedla oči a vrhla na Ginu vražedný pohled. "Cos řekla Penny, Regino Sprechts?"
"Nic," dušovala se plavovláska a zatvářila se jako nevinnost sama. "Jenom, že jsme cestou viděly hezkýho kluka a že jsi kvůli němu ztratila nit v nadávání na kluky..."
Andraste chvíli vypadala, jako by jí oznámili, že se vrací do první periody a Gina čekala, kdy vybuchne a zahrne ji nadávkami nejtěžšího kalibru, ale nedočkala se. Rusovláska jen polkla a položila hlavu zpět.
Gina ji raději nechala být a vydala se povyměňovat se spolužačkami nejnovější drby.

Dvacátá čtvrtá perioda zelená, dvacátá čtvrtá perioda zelená, opakovala si Katsumi v duchu během toho, co šla neznámou chodbou. Jejího bratra poslali o patro výš.
Dvacátá čtvrtá perioda červená, žlutá, černá a... tady je zelená. Dívka opatrně zaklepala na dveře, ještě stále nevěděla, co ji za nimi čeká. Mám vejít nebo mi otevřou? přemýšlela během čekání. Začala ťukat ještě jednou a v tu ránu jí otevřela jakási studentka, která na ni vytřeštila oči.
"Kdo jsi?" zeptala se dívka zpříma.
Katsumi jen pozvedla obočí. Tohle má být má budoucí spolužačka? No potěš.
"To je ta nová," ozvalo se z přední lavice.
"Výborně, Auguste," zamračila se na něj přísně vyhlížející učitelka. "Své vybrané chování jste nám již předvedl, tak mlčte. Patříte do této třídy, slečno...?"
Andraste prudce zvedla hlavu a uslzenýma očima se zahleděla na dívku, jíž šla otevřít Emma.
"Dobrý," pozdravila tak všeobecně černovláska, "Myslím, že ano. Jmenuji se Katsumi Asuka."
"Výborně, slečno Asuka. Posaďte se. Pro dnešek vám prominu pozdní příchod, příště už ale ne," oznámila jí učitelka a počkala, než se usadí.
Andraste si rychle setřela slzy z očí a sledovala dívku, jak si hledá cestu třídou. Na okamžik se jejich pohledy setkaly. Katsumin nenaladěný výraz se uvolnil a ona pomalu zpomalila až úplně zastavila u lavice dívky.
"Jsi v pořádku?" zeptala se černovláska dívky s měděnými vlasy a posadila se do volné lavice za ní.
Andy na ni šokovaně vytřeštila oči. "Samozřejmě!"
"Představování si, prosím, nechte až na přestávku, děvčata!" ozvala se učitelka.
"Promiňte," špitla Andraste a rychle sklonila hlavu. Je to jen kluk! Neznáš ho! Přestaň! Jenom kluk, Andy!
"Úvodem bych vám chtěla říci, kdo z vás bude mít v letošním roce možnost rozšířených předmětů. Bude to Damien, Andraste a vaše nová spolužačka Katsumi. Během příští hodiny se zapíšete. Dále bych chtěla připomenout, že v této periodě pořádá škola podzimní slavnost - přihlaste se, kdo přijdete," vyzvala je učitelka. "Připomínám, že pro nové studenty je účast povinná."
Přihlásila se většina děvčat a všichni chlapci. Andraste zaváhala, ale nakonec také zvedla ruku.
"Výborně. Nezapomeňte, že se jedná o slavnost v bílém," podotkla učitelka a vrhla významný pohled na rusovlásku.
Po celý zbytek hodiny hovořila o dalších a dalších administrativních věcech, a tak bylo blikání pro všechny více než vysvobozením.
"Máme dnes krásně, běžte ven!" přikázala nekompromisně učitelka.
Andy se protáhla kolem ostatních dívek, jež se okamžitě shlukly kolem Katsumi, a vyběhla na nádvoří. Absolutně nechápala, co se s ní děje. Kvůli jednomu jedinému klukovi se změnil celý její den, kvůli němu změnila své pevné rozhodnutí! Kvůli klukovi, který právě stál uprostřed nádvoří a opíral se o ozdobnou zídku.