IV. kapitola

Po dlouhé a dlouhé době jsme se konečně dostaly k publikování nové (už celou věčnost napsané) kapitoly.

Slyším napjaté ticho? Slyším? Snad... ;)

Nákupy

Sotva se rusovláska sesula u kuchyňského stolu se sklenicí džusu před sebou, rozdrnčel se telefon.
"Ahoj Gino," pozdravila opatrně kamarádku, když na displeji spatřila její jméno. Spojení se ihned navázalo a Gina vesele spustila něco o nakupování a obhlídce šatů na slavnost. Ačkoli si Andy zdálo, že na to je ještě brzy, souhlasila.
Netrvalo dlouho a Gina už stála před domem jako pokaždé, když vyrážely ven skrz teleportační tunel.
"Už je ti líp?" nadhodila plavovlasá dívka po chvilce mlčenlivé chůze.
"Trochu," zalhala Andraste a vylíčila jí trable s nevítaným nápadníkem.
Netrvalo dlouho a stály pře první výkladní skříní.
"No, na Michaella dávej pozor, málokdy nesplní, co slíbil," uzavřela debatu Gina a zálibně se zahleděla na modrou halenku ve výloze. Hned vedle ní stála jejich nová spolužačka, Katsumi Asuka. Dívka si prohlížela tmavě zelenou, širokou sukni dlouhou asi po kolena. Poblíž ní stála, ne o moc, vyšší dáma, která jí byla velmi podobná. Vypadlo to, že spolu cosi řeší.
"Pojď pryč, tady nic nevybereme," navrhla rychle Andraste a doufala, že si jich Gina nevšimne.
"Myslíš? Ta halenka je - Podívej! To je Katsumi!" zavýskla radostně plavovláska ke kamarádčinu obrovskému zklamání.
"Já vím..." zamumlala polohlasně Andy a s výrazem odsouzence na smrt následovala Ginu do obchodu.
"Katsumi! Ahoj! Co tady děláš?" vítala se Gina s novou spolužačkou a rychle se obrátila na dámu vedle ní: "Dobrý den..."
"Ahoj holky, to je moje máma. Mami, to jsou moje spolužačky. Andy," ukázala černovláska na rusovlásku a poté na plavovlásku, "a tohle Gina." Pak se usmála a odpověděla na možná již zapomenutou otázku: "Nakupuji."
"To je náhoda! My taky!" v Ginině radostném výkřiku zaniklo rusovlásčino tiché: "Ahoj." a "Dobrý den, moc mě těší..."
Máma Katsumi se rozzářeně usmála: "To je štěstí, že jsme vás potkaly holky. Snažím se tady, Katsumi, přemluvit, že na slavnost v bílém si nemůže vzít zelenou sukni. Tak snad se vám to povede líp." Na to vytáhla z kabelky kartičku a podala ji své dceři. "Utrať kolik chceš, ale s mírou. Zavolej mi až půjdeš domů. OK?"
"Ano." souhlasila nezaujatě černovláska. Její matka se ještě jednou usmála a odcupitala pryč.
Dívka se otočila na spolužačky: "Nebude vám vadit, když se k vám přidám." K tomu nasadila výraz té nejprostčí dívky, kterou se těžko odbývá.
"Ne, vůbec," souhlasila nadšeně Gina.
"Ne, vůbec," zopakovala podstatně méně nadšeně Andraste.
"Takže ty chceš jít na bílou slavnost v zelené," zasmála se Gina. "To je sabotáž hodná Andy. Ale ta je blázen do černé..."
Jmenovaná se zamračila: "Na bílou slavnost budu mít bílé šaty, Regino."
"Bílá halenka by to měla kompenzovat, ne?" zasmála se lehce Katsumi.
"No jistě... pokud chceš, aby tě učitelé vyvedli s ostudou," ušklíbla se plavovláska. "Pojď, najdem něco... 'vhodného'."
"Dobře," souhlasila drobná dívka, "ale nejprve si tu saténovou sukni koupím." Poté vzala ze stojanu sukni a už se protlačovala k pokladně.
"Jak myslíš..." pokrčila Gina rameny. "My se tady ještě porozhlídnem, ne? Než vystojíš tu frontu..."
Andraste okamžitě využila příležitosti a protáhla se ke stojanu s minisukněmi.
"Ty nejsi moc ráda, že jsme Katsumi potkaly, že?" nadhodila její kamarádka, zatímco se probírala jednotlivými kusy. "Tahle by ti seděla."
"Ne, nejsem," souhlasila pihatá dívka. "Ten podraz jí nezapomenu... a ta sukně je děsná."
"Podraz?" zdvihla Gina udiveně obočí. "Není děsná."
"Jo, podraz. A... no dobře, není děsná, ale nemůžeš po mně chtít, aby se mi něco líbilo a přitom mluvit o Katsumi," bránila se Andy.
"Co ti proboha udělala? Kromě toho, že se ti líbí její bratr? A mimochodem, v té sukni bys určitě měla šanci..."
"Gino!" zavyla rusovláska zoufale. "Kdy už toho necháš. Mě se její bratr nelíbí. A tu sukni jsem si chtěla vzít, než jsi to řekla!"
Z davu se pomalu proplétala malá černovláska a byla dívkám čím dál víc. Katsumi na ně zamávala, ale až byla blízko nich promluvila: "Ahoj, holky. Hezká sukně, Andraste."
"Tahle? Mně se moc nelíbí," zalhala dívka a urychleně vrátila oblečení na stojan.
"Andy! Teď říkala, že by si ji vzala, kdybych neřekla, že by v ní měla úspěch u tvého bráchy," obrátila se ke Katsumi Gina.
"Regino! Tímhle už přestává všecko!" vykřikla rozzuřeně Andy. "To nemůžeš myslet vážně!"
Katsumi se usmála: "Shinji má radši klasické dlouhé šaty."
"Prosím vás, nechte toho. Mně je úplně jedno, komu se v čem budu líbit a v čem ne," pronesla Andy tak klidně, jak jen mohla. Pak vrhla temný pohled na Ginu: "A Shinji se mi ne-lí-bí."
"Budu k tobě upřímná, Andy. Podle mého názoru jsi mu sympatická. Až moc dobře si pamatoval, co jsi mu řekla." Dívka to neřekla posměšně, opravdu zněla upřímně.
"Vážně?" znejistěla Andraste.
"A tady to máš! Nelíbí! Nejsi moc dobrá lhářka," uchichtla se Gina. "Tak pojďte... najdeme něco pěkného pro Katsumi a pak něco na Andy. A když zbude čas, tak i na mě, ne?"
Katsumi se usmála a přikývla zrzce na její otázku.
Rusovlásce se v tváři vystřídalo několik výrazů od mile překvapeného po navztekaný a nakonec se jí v ní usadil lehce zmatený. Neřekla nic.